Kdopak by neznal slavnou „Romanci o Karlu IV.“ z jedné z nejznámějších básnických sbírek Jana Nerudy „Balady a Romance“? Nad vínem v ní Otec vlasti Karel IV. filozofuje se svým věrným komorníkem a přítelem Buškem z Velhartic nad povahou českého národa, jemuž je těžké přijít na chuť, avšak když už se tak stane, vzniká věčné a láskyplné pouto. Neruda byl zkušený literát, a proto k připodobnění českého národa použil víno, které je bezesporu jedním z neušlechtilejších a nejpozoruhodnějších nápojů historie. V době, kdy slavná Romance o Karlu IV. vznikala, byly totiž velké zásluhy Otce vlasti o rozvoj vinařství v Čechách dostatečně známy. Přirovnání národa k ušlechtilému vínu proto bylo srozumitelnou metaforou.

Počátky vinařství na území dnešního českého státu spadají do období Velké Moravy, i když se zdá, že pěstování vinné révy se mohlo do oblastí jižní Moravy dostat již v dobách posledních římských císařů, kteří dopomohli k rozmachu vinařství v celé tehdejší oblasti Panonie. Z Velké Moravy se vinařství rozšířilo i do Čech a je spojeno s počátky přemyslovského státu. Během raného středověku však byla vinná réva v Čechách spíše okrajovou plodinou, jejíž rozvoj započal až během rozmachu kolonizace a zakládání velkých klášterních konventů ve 12. století. Mnohem rozšířenější bylo vinařství na Moravě, kde pěstování vinné révy přály nejen dlouhá tradice, ale především příznivější klimatické podmínky. Přemyslovská knížata a později králové tak mnohem více holdovali tehdy módní medovině a později pivu. Asi nepřekvapí, že Čechy v raném středověku byly velmocí ve vývozu obou alkoholických nápojů, které se těšily pečlivé ochraně panovníka a také sladovnických cechů.

Od 13. století však docházelo k značnému úpadku výroby medoviny a nastal rozmach piva a vína. Pivo se postupně stávalo vskutku lidovým nápojem a jeho vaření jedním z hlavních zdrojů příjmů královských měst. To naopak víno se proměnilo v artikl ušlechtilý, vzácný a bez mála mýtický, jelikož církev jej povýšila na nápoj určený k bohoslužebným účelům. Když se však ukázalo, že má pěstování vinné révy řadu pozitivních efektů od vzniku kvalitní kulturní krajiny, přes zaměstnání velkého počtu chudiny při práci na vinicích, až po nezanedbatelné ekonomické výhody plynoucí z vývozu vína do ciziny, začala se o vinařství intenzivně zajímat i světská elita. Už na přelomu 13. a 14. století vznikaly v Čechách první organizace vinařů, které byly obdobou městských cechů, a jež měly chránit hospodářské i politické zájmy jejích členů. A to je období, kdy vstupuje na scénu Karel IV.

Vztah Otce vlasti k vínu byl velmi silný, protože Karel IV. strávil dětství a mládí ve Francii a Itálii, které byly tehdy vinařskými velmocemi. Přišel tak do styku nejen s těmi nejkvalitnějšími odrůdami vinné révy, ale poznal i rozvinutou formu zdejšího vinařství. Jako moudrý a vzdělaný člověk Karel pochopil, že víno není pouze lahodný nápoj, ale také výjimečnou hospodářskou plodinou, která může být cenným zdrojem příjmu panovnické pokladny a základní podmínkou pro zušlechtění tehdejší české krajiny. Po návratu do Čech se však Karel přesvědčil, že je vinařství v Čechách na mnohem nižší úrovni než v západní a jižní Evropě, přičemž pěstování vinné révy se daří mnohem více na Moravě. Když byl Karel ještě pouhý kralevic, mohl zatím jen těžko zasahovat do hospodářské oblasti království, a proto si musel počkat do doby, než usedne na trůn. Byla to však velká výhoda, neboť Karel mohl jako kralevic v poklidu objíždět zemi, vyměřovat a plánovat, a tak se dokonale připravit na budoucí velké reformy v oblasti vinařství.

Pečlivějšího a schopnějšího hospodáře snad česká země ještě neměla. Karel IV. už krátce po nástupu na trůn přikázal přivézt z Burgundska a ze Champagne zdejší slavnou a vysoce kvalitní vinnou révu, kterou nařídil vysázet na Mělnicku, protože během svých „inspekčních“ cest dostatečně poznal výjimečnou polohu a příznivé klimatické podmínky v tomto kraji. Z Rakous nechal Karel přivést další odrůdy vinné révy, a ty rozsázet na rozsáhlých vinicích, které byly na jeho příkaz budovány v okolí tehdejších pražských měst, Vyšehradu a nově budovaného Karlštejna. Dvorní kronikář Karla IV. Beneš Krabice z Veitmile o tom píše:

„Po založení Nového Města pražského dal král Karel vysazovati zahrady a vinice okolo města Prahy a pro ty zahrady a vinice velmi přibylo obyvatelstva; v krátké době bylo vystavěno mnoho stavení. Dal také přivézti z Rakous velmi ušlechtilé druhy révy a vysázel je tam a pod hradem Karlštejnem, který tehdy začal stavěti. Na různých místech král také zřídil přemnoho rybníků, pro království velmi prospěšných. Když to viděli páni, šlechtici, řeholníci a prostí lidé, všude v Čechách vysazovali vinice, zahrady a zřizovali rybníky, vzdávajíce díky Nejvyššímu, že jim dal takového panovníka, pod jehož vládou se jim všechno dařilo.“

Teprve od dob Karla IV. můžeme hovořit o skutečně sofistikovaném vinařství v Čechách. Vinná réva díky Otci vlasti, který šel lidem příkladem, se poté ve velkém pěstovala na slunných návrších kolem Labe, Vltavy a Ohře. Vínu se v této době dařilo i na Moravě, kde jako markrabě vládl Karlův mladší bratr Jan Jindřich. Oba bratři ve svornosti a příkladné bratrské lásce proměnily Čechy a Moravy v kvetoucí ráj, Uměli se však i tvrdě poprat za práva svých vinařů. Už v roce 1355 vydal markrabě Jan Jindřich viniční řád, který obsahoval i regulaci dovozu vína na Moravu. Vzhledem k prudkému rozmachu vinařství v celém českém státě totiž museli oba Lucemburkové zpřísnit pravidla pro pěstování vinné révy, regulovat množství vinařů a také je patřičně zdanit, neboť šlo mimo jiné i o výnosný byznys.

Propracovaný moravský viniční řád se stal pro Karla inspirací, a tak Otec vlasti vydal již v únoru 1358 nařízení o zakládání vinic pro Prahu a okolí, načež v květnu toho roku následovalo obdobné „doporučení“ i pro všechna královská města. V památném nařízení se praví: „…Zakládat vinice na všech horách obrácených k poledni do vzdálenosti tři míle kolem Prahy. Každý, kdo takové hory vlastní, má začít se zakládáním do čtrnácti dní po vydání tohoto privilegia. Kdo by sám zakládati nechtěl nebo nemohl, ať na jeho pozemku zakládá ten, komu jej perkmistr propůjčí. Kdo vinici založí, bude ode dne, kdy se zakládáním započal, po dvanáct let od všech daní a dávek svoboden. Počínaje třináctým rokem bude odevzdávat majiteli pozemku desátek a králi z každé vinice půl džberu (cca 30,5 litru, pozn. autora) vína ročně…“ Viniční řád stanovil i konkrétní parametry, jak má vinice vypadat, a jak bude postupováno v souladu se středověkým právem proti těm, kteří by vinice úmyslně ničili. Karlův viniční řád platil v zemi po zbytek středověku a v některých aspektech přetrval i do novověku.

Jelikož bylo pěstování vinné révy důležitým příjmem pro královský dvůr a také státní pokladnu, musel Karel IV. na sklonku života vydat nařízení ochraňující práva domácích vinařů před nechtěnou zahraniční konkurencí. K omezení konkurence českým vínům vydal Karel v lednu 1370 zákaz dovozu cizích vín do Čech v období od sv. Havla (16. října) do sv. Jiří (24. dubna). V této době se smělo šenkovat jen české víno. Rozhodnutí moudrého vladaře pomohlo k dalšímu rozvoji a rozmachu českého vinařství, které v mnohém vděčí svému velkému ochránci a dobrodinci.

Když mladý Karel přijížděl do vlasti po dlouhém pobytu v cizině, bylo vínařství v Čechách provinční a okrajovou záležitostí vyhrazenou zejména církevním institucím a některým vyvoleným královským městům. Na sklonku vlády velkého císaře a krále, který byl na dlouho jedním z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy, bylo již vinařství v Českém království prestižním a důmyslně se vyvíjejícím oborem, jenž přinesl většině obyvatel obživu i tolik potřebné rozveselení. V roce 700. výročí narození Otce vlasti by si tedy měl každý správný český vinař vzpomenout na velkého císaře a symbolicky připít na jeho památku.